Žena mezi muži GO

Vloženo: 07. 04. 2013

Všeobecně se hry, v nichž je preferováno logické a strategické myšlení, považují za mužskou doménu. V ženském světě se ale vždy najdou výjimky. Klára Žaloudková, několikanásobná Mistryně Evropy v go, k nim patří. Navíc našla uplatnění i v párovém go a se svým hráčským partnerem Janem Horou se v loňském roce účastnila Mistrovství světa.

Žen se obecně kolem deskové hry go pohybuje mnohem méně než mužů. V čem je pro ženy náročná nebo těžká?

Žen je tak 10 % z celkového počtu hráčů. I v šachu je situace podobná. Moje kamarádky říkají, že by je nebavilo sedět nad deskou a přemýšlet. Je to příliš abstraktní. A také si myslím, že muži mají mnohem větší potřebu vyhrávat. I to je důvod, proč jsou v go lepší, chtějí porazit protihráče. Partie mohou hrát muži i ženy dohromady, na turnajích je to promíchané, včetně Mistrovství republiky. Mistrem republiky může být i žena, ale zatím na to žádná nemá, proto se pořádá zvlášť Mistrovství ČR žen.

Ve vás není ambice vyhrávat? Není to důvod, proč hrajete?

Asi ne. Začínala jsem, když mi bylo dvanáct let. Jako dítě jsem byla ráda, že můžu cestovat do zahraničí bez rodičů, líbila se mi společnost kolem go a bavila mě hra. Teď jsem navíc zaměřená i na teorii kolem – píšu ve škole práci o historii go v Koreji. Studuji koreanistiku, tzn. korejštinu a korejskou kulturu.

Takže go vás přivedlo ke studiu, které je vám blízké?

Studovala jsem go v Koreji a tam mě začala zajímat i kultura. Během kurzu jsme žili tři čtvrtě roku na samotě v horách. Znělo to ze začátku strašidelně, ale ke studiu hry bylo místo perfektní. Člověk se ničím nerozptyloval a mohli jsme se soustředit jenom na go. Korejci vytvořili program školy pro cizince v provincii Kangwondo, asi dvě hodiny cesty autobusem na východ od Soulu. Přihlásila jsem se tam, když mi bylo dvacet tři let, v roce 2009. Poslední čtvrtinu roku jsme strávili v Soulu, protože v horách byla hrozná zima a my bydleli v dřevěných chatičkách bez pořádné izolace. Původně byla škola plánovaná na delší dobu, ale s nástupem krize se korejská firma, která ji sponzorovala, dostala do problémů, a tak ji zrušili. Byla to velká škoda.

Jak vypadal váš běžný denní režim?

Ve všední dny jsme ráno po snídani řešili úlohy, pak byl výklad strategií, často jsme psali testy. Po obědě jsme mezi sebou hráli partie. Každý den si někdo zahrál s jedním ze dvou učitelů, a po večeři další výklad. Dvakrát týdně jsme sportovali, o víkendech se pořádaly výlety do přírody nebo po památkách v Soulu, hráli jsme turnaje. Byla nás malá skupinka patnácti studentů z celého světa a protože jsme byli hodně sami, museli jsme se naučit spolu vycházet.

Kdy přišel moment, kdy vás začala víc zajímat korejská kultura?

Když jsem si uvědomila, že nikdy nebudu v go nejlepší. Chtěla jsem se mu věnovat nějak jinak. Řekla jsem si, že kdybych se naučila korejsky, mohla bych pomoct Korejcům, kteří chtějí expandovat do světa – překládat knížky o go i jiné. Po návratu jsem začala studovat koreanistiku na FFUK a loni na podzim jsem se do Koreje vrátila znovu, tentokrát přes školu.

Co vás Korea naučila?

Měla jsem tady v Čechách učitele, ale teprve s profesionálním vedením jsem začala chápat podstatu hry. Když Korejci komentují partii go, jejich vysvětlení je vždy jednoduché, ihned ho pochopíte. Učili jsme se spoustu ustálených formací, návodů, jak se hraje v určité situaci, různé strategie hry, boj zblízka.

Názvy jsou podobné jako v bojovém umění. Jsou tam i jiné příměry?

Ano spousta – třeba vypíchnout oči, zabít skupinu…

Takže bojový sport, který probíhá mentálně nad gobanem?

Říká se ale také, že v go není cílem protivníka zničit, ale dobýt si na něm lepší postavení než má on. Není to jako v šachách, kde je třeba protivníka zdecimovat. Četla jsem, že existuje teorie tří základních her – šachy, vrchcáby a go, a každá reprezentuje svoji kulturu. V šachách se odrážejí západní války, vrchcáby se přičítají arabským zemím, kde hraje roli i víra ve štěstí, a go odpovídá Východu, kde lidé hledají harmonii.

Dá se go uplatnit v Čechách?

Obecně je go v západních zemích spíš koníčkem. Ani v Koreji, kde je spousta profesionálních hráček, nesázejí na jednu kartu. Udělají si profesionální zkoušky a pak jdou na vysokou. Vědí, že je v Asii velká konkurence a že by musely být opravdu nejlepší, aby je hra živila. V Evropě nemá profi zkoušky skoro nikdo, v Koreji jich je zase příliš mnoho. Mám takové přání nebo plán, jak bych chtěla svoje znalosti uplatnit. Týká se především překládání knih, ale nechci o tom ještě mluvit. Teď píšu bakalářskou práci o historii hry v Koreji. Připadá mi úžasné, že knížky o go, které jsem si z Koreji přivezla, tady ještě nikdy nikdo nečetl. Připadám si jako archeolog, který odkrývá původní prameny.

Jste nejlepší českou ženskou hráčkou go. Jaké úspěchy a vítězství máte za sebou?

V roce 2006 a 2008 jsem se stala vítězkou Mistrovství Evropy žen, roku 2007 jsem byla třetí. Mistrovství republiky žen jsem zatím pokaždé dokázala vyhrát. Loni jsem ale právě kvůli Koreji nebyla ani na MR ani na ME. Věnuji se také párovému go – muž a žena hrají proti dalšímu páru. Je to docela legrace, protože hráči spolu nemůžou komunikovat, hrajete každý čtvrtý tah a musíte přemýšlet, co mají v hlavě ostatní a především váš spoluhráč. Silnější hráč mívá v hlavě určitý plán a ten slabší mu ho kazí – není to pro každého. Je to spíš taková společenská forma hry. Není tak soutěživá. Loni jsme skončili na ME na 2. místě za párem profesionálů, takže vlastně jako amatéři jsme byli první. Proto jsme se také přímo kvalifikovali na Mistrovství světa, protože MS je pouze amatérské. Loni výjimečně na MS hrály dva české páry, což se ještě nestalo, tradičně má každá země (až na domácí Japonce) pouze jeden reprezentační pár. V druhém květnovém týdnu pojedeme s partnerem Janem Horou na ME párů do Amsterdamu a v létě pak jedu do Švédska na ME žen.

Učíte tady v dětských kroužcích?

Pravidelně učíme na základních školách s paní Janou Hricovou. Mile mě překvapilo, že letos nastoupila spousta dětí. Kroužky jsou jednou týdně 1,5 hodiny na školách na Praze 5, ve Stodůlkách. Začínají od třetí třídy, ale samozřejmě chodí i starší (třinácti-, čtrnáctiletí hráči). Pokud by měl někdo zájem se na kroužky přihlásit, stačí se podívat na stránky www.promogo.cz nebo napsat na jana.hricova@promogo.cz

Co pro vás go znamená?

Go dotváří moji osobnost. Kdybych ho nepoznala, byl by můj život úplně jiný. Ovlivňuje i okruh lidí, které znám. S go je také snadné cestovat a poznat jiné země. Nasměrovalo mě ke studiu a nejspíš i k profesi. Je velkou částí mého života a neumím si představit, že by to bylo jinak.

foto Pedro Carmona

Skola Wolhyeon-ri, Kangwon-do v Jižní Koreji, foto Leonardo Dal_Zovo
 

Korejska asociage go, Soul, foto Leonardo Dal_Zovo (adresa 315 Honik-Dong Seongdong-Gu Seoul)

foto Leonardo Dal_Zovo

Připravila Daniela Rígrová

Další informace naleznete na www.goweb.cz a www.egoban.cz, kontaktní osoba: Vladimír Daněk, ČAGO, president@goweb.cz, mobil: 776 010 237